Czeski
Výbor obsahuje tři hry současného nejvýznamnějšího maďarského dramatika, herce a režiséra Bély Pintéra. Publikace je doplněna doslovem od maďarské teatroložky Andrey Tompy. KRÁLOVNA KOLÁČŮ (A sütemények királynője, 2004) překlad: Jan Čumlivski a Gertrud Mária Korpič Ústřední postavou hry je školačka Erika, která zavádí diváka do svého každodenního světa, který - jak se postupně ukazuje - má velmi daleko k poklidnému a láskyplnému pohádkovému dětství, jak si jej obvykle zpětně představujeme. Na pozadí Eričina dětského světa plného drobných radostí i zklamání se odvíjí napínavé drama s překvapivým rozuzlením. Hra plná palčivých témat ze současnosti se zabývá mimo jiné problematikou sexuálního zneužívání, domácího násilí či deformací rodinných vazeb; s originalitou, nápaditostí a jazykovou invencí, jež jsou pro autora typické. ŠPÍNA (Szutyok, 2010) překlad: Jiří Zeman Brilantní hra o nebezpečích pramenících z citové deprivace, ale i společenských předsudků a hluboce zakořeněných stereotypů. Příběh dívky přezdívané Szutyok (Špína), která vyrostla v dětském domově a v pokročilejším věku byla adoptována. Nedostatek lásky v raném dětství ústí v duchu emblematické věty "být nemilován jsou pekelná muka" až k tragédii všech postav promyšleně vystavěného, napínavého dramatu, které se dotýká celé řady aktuálních společenských problémů, včetně inklinace k extremistickému, nacionálnímu smýšlení a nebezpečí intolerance. Právě díky tomu může tato hra oslovit velmi širokou skupinu diváků nejen v zemi svého původu. NAŠE TAJEMSTVÍ (Titkaink, 2013) překlad: Táňa Notinová Zatím poslední hra Bély Pintéra se obrací do minulosti a jejím ústředním tématem jsou podoby a důvody spolupráce s tajnou policií za komunismu. Hlavním hrdinou je sběratel lidové hudby Štěpán Balla Bán, který je sexuálně přitahován ke své nevlastní dceři Timike. Čím je jeho touha nesnesitelnější a hrátky s Timike závažnější, tím lehčí kořistí se stává pro agenty tajné služby. Je lepší odmítnout spolupráci a nechat zničit sebe i svoji rodinu nebo spolupracovat a udat svého nejlepšího kamaráda, disidenta Imreho? Řešení je, jak jsme u Bély Pintéra zvyklí, opět překvapivé a především nás nutí zamyslet nad relativitou viny, zločinu i trestu. Touto hrou také Pintér otevírá téma vyrovnávání se s komunistickou minulostí, společné pro všechny země východního bloku.
