Příběh kurdského lékaře, který hledal Boha a našel Sebe. Úspěšná kariéra, rodina, děti toho všeho dosáhl kurdský chlapec Jakub Nabi díky své píli a vůli. Složitou cestu k cíli popsal Jakub Nabi ve své první knize Moga. Cesta to byla nelehká. Musel dělat kompromisy, přežít kulturní šok, naučit se nový jazyk. Často se dostal do absurdních situací, mnohdy pro našince humorných. Ale dokázal to a mohl své mamince tam daleko v Kurdistánu napsat: „Mami, tvůj Zerin je doktor!“ Ale jak to bylo dál? Na to se autora ptali jeho čtenáři. Opravdu se mu podařilo žít spokojený život v cizí zemi, je šťastný, kam vlastně patří, kde je jeho domov? Po několika letech se rozhodl, že napíše pokračovaní, aby odpověděl na tyto dotazy nejen svým čtenářům, ale i sobě: „Měl jsem dva důvody pro psaní své druhé knihy. Prvním byl zájem spousty lidí, kteří četli knihu Moga, chtěli vědět, jak to bylo dál, i když řada z nich mne osobně zná a věděli, jak to je. Druhým, pro mne snad důležitějším důvodem bylo pomoct sám sobě, neboť jsem se v životě svojí vinou dostal do hodně nelehké životní situace, kdy byla ohrožena má vlastní existence. Neuváženým a nedomyšleným přístupem k životu jsem doslova vykolejil ze stezky šťastného života. Dostal jsem se do údolí zvaného neštěstí. Tam, kde Vesmír ukazuje svoji tvář, oko za oko, zub za zub. Tam, kde se člověku vrátí, vše, co konal. Tam, kde je bolest nevysvětlitelná a jediným jejím opravdovým lékem na úplné uzdravení je Uvědomění si sebe Samého. Uvědomění, které vede k Pokoře. Prošel jsem období života, kde jsem význam slova Pokora neznal. Přes to vše, co jsem v životě prožil od svého útlého věku až do nedávna, tak stejně jsem nepochopil, co to je být Pokorný. Vesmír nebo Bůh či nadpřirozená síla, ať je to cokoliv, tak mi to pořádně spočítal. Neodpustil mi nic. Prostě mi vrátil vše, co jsem do Vesmíru odesílal, a to jak v dobrém, tak i ve špatném.“ „Musel jsem projít peklem, abych našel sám sebe.“
