Leoš Šimánek na svých cestách již několikrát navštívil Havaj. Tentokráte si však pro toto souostroví udělal hodně času. S manželkou, synem a dcerou důkladně procestovali všech šest hlavních ostrovů, a to nejen v létě, ale také v zimě. S ruksaky na zádech se vydali i do málo známých končin, do míst, kam se běžný turista, trávící na Havaji jen pár týdnů dovolené, těžko dostane.
Šimánkovi byli uchváceni překrásnými zátokami lemovanými kokosovými palmami s blankytně modrou či tyrkysově zelenou vodou, plážemi s pískem všech možných barev - od oslnivě bílého, zlatavě žlutého, cihlově červeného nebo zelenkavého až po černého jako uhel. Putovali podél pobřeží s příkrými horami porostlými bujnou vegetací, údolími, do kterých padají nesčetné vodopády až k ústím řek a potoků, kde vysoké vlny útočí na pobřežní skaliska.
Havajské ostrovy nejsou však zajímavé pouze kolem moře. Mají gigantické kaňony a vysoké skalní útesy, mají vulkány, stoupající z nesmírných hlubin do víc než čtyř tisíc metrů výšky, mají jak dřímající, tak i extrémně aktivní krátery chrlící žhavé magma, které ještě nedávno stékalo v proudech až do vod oceánu.
Leoš, Lenka, Jakub a Veronika se nevěnovali pouze pěším túrám. Po řekách a podél pobřeží pádlovali v kajacích, z jedné ze sopek sjížděli na horských kolech mezi lávovými poli až k moři, nebo z koňských sedel největšího ranče souostroví vychutnávali úžasný výhled na okolní hory, sousední ostrovy a nekonečnou vodní plochu Pacifiku.
Při druhém, zimním pobytu vyrazili Leoš a Lenka s horolezeckými lyžemi na nejvyšší sopku souostroví. Také pozorovali plejtváky, kteří před Vánocemi dorazili po víc než šest tisíc kilometrů dlouhé pouti od pobřeží Aljašky do havajských teplých vod, kde se samicím rodí mláďata.
Po čtyři měsíce si Leoš Šimánek znovu a znovu ověřoval tvrzení, že Havajské ostrovy jsou přírodním unikátem, který nemá na světě obdoby.
