Czeski
„Německá mystika“ představuje unikátní fenomén evropských duchovních dějin. Zrodila se ve vrcholném středověku a významně ovlivnila myšlení v dalších staletích. Tato kniha podrobněji zkoumá nejvýznačnější autory a díla patřící do této dodnes inspirativní tradice. Začíná u ženských náboženských hnutí 12. a 13. století, u fascinující knihy bekyně Markéty Porete, a vedle toho u kolínské dominikánské školy, jejíž filosofické základy položil doctor universalis Albert Veliký. V dalších kapitolách probírá velkolepé dílo osobností, jako byl Eckhart, Tauler či Suso, ale též neznámý pisatel tzv. Theologia Deutsch. Pokračuje obdobím reformace a renesance, kde na jedné straně sleduje formativní vliv Lutherův a heterodoxních myslitelů, jako jsou Franck a Weigel, na druhé straně se pak ve středu pozornosti ocitají přírodní filosofové, potažmo alchymisté, kteří jsou zároveň laickými teology: Paracelsus, Khunrath či Böhme. Kniha se zaměřuje na konkrétní díla a autory, koncepty a pojmy: co je „základ“ či „dno duše“, „jiskra v duši“, trojice „Božích knih“, Bible jako „věčná alegorie“, teosofie a spirituální alchymie, „astrum“ a „mumia“, „oko mysli“ či božské „Bezedno“? Takový přístup umožňuje lépe pochopit zdroje, vnější a vnitřní souvislosti i myšlenkové proměny, jimiž široce pojatá tradice německé mystiky prošla. Perspektiva spojující myšlení 13. a 14. století s německou přírodní filosofií 16. a 17. století přitom odhaluje nejen společné kořeny této tradice, ale dovoluje zahlédnout také její další, leckdy překvapivé, vyznění, jež svým způsobem dolehlo i do 20. století.
