Czeski
František Kožík nenapsal pouhý životopis Jana Amose Komenského, ale úvahu o velké osobnosti evropských dějin. Popisuje život Komenského od útlého dětství, kdy již překvapoval své učitele touhou po vzdělání („Neučíme se pro školu, ale pro život.“). Na univerzitních studiích v Herbornu ho oslovily myšlenky o významu vědy, která spojí celý svět. V Heidelbergu četl s rozechvěním Koperníka. Po návratu domů se svěřil biskupovi Jednoty bratrské, s jakými záměry se vrací domů: „Chci shromáždit poklad českého jazyka — a pak napsat velký překlad všech vědomostí a znalostí.“ Kožík popisuje Komenského nezměrnou bolest při odchodu z milované země i nenahraditelnou ztrátu shořelého tezauru češtiny v Lešně. Zmiňuje i zklamání z politiků a vládců, kteří nepochopili jeho mírové myšlenky. Autor na závěr píše: „Přál bych si, aby mladí přijali Komenského za svého velkého přítele. Aby v něm viděli člověka, který překonal nezměrné bolesti a zvítězil nad nimi ještě silnější láskou k vlasti, láskou k celému lidstvu, jehož osud mu ležel na srdci.“
